Život s paní Slepičkovou ...

Oblíbili jste si postavičku vtíravé sousedky paní Slepičkové? Stále můžete číst na novém blogu.

https://nkcsoka.cz/category/zivot-s-pani-slepickovou/

klikněte zde: život s paní slepičkovou

Jak přežít bez počítače ...

Ať se snažíte, jak se snažíte, před technikou neutečete ...

Dnes jsem přišla na fakt, že jsem na svém počítači zcela a bezvýhradně závislá, a to především při psaní. Je jednoduché nemuset si pamatovat hesla k různým přístupům, mít obrázky a fotografie připravené k publikování a otevřít si knihu, kterou právě píšu, na dané straně, na které jsem skončila ...

Bohužel se zármutkem sděluji, že mi dnes můj počítač dal vale, a to právě ve chvíli, kdy jsem chtěla oficiálně spustit své nové webovky ...

Došlo mi, že se budu muset poohlédnout po nějakém novém kamarádovi, který nebude trucovat, že jsem ho zapla i o víkendu. A hlavou mi probleskne, že bylo přezíravé si nové stránky příběhů i vytisknout, abych si je mohla ještě opravovat. Jinak bych o část paní Slepičkové přišla ...

A jelikož je můj život plný katastrof, tak jsem si příznačnější začátek ani nemohla přát ...

Každý nový začátek dává možnost retrospektivy a nostalgie. Můžete si vše vytvořit znovu, jinak, ale třeba stále stejně, nebo o něco lépe ...

Za 5 let psaní na blogu chci stále dodržovat již zaběhnuté stereotypy o rubrikách a podrubrikách a nechci se omezovat tématy. I život je rozličný, tak i můj blog zachycuje mou osobu  z různých stran i perspektiv ...

Postupně budu příběhy ze starých webovek a blogu přesouvat na tento jediný web, a poté zmizí vše staré ze světa, aby zbylo místo už jen pro to nové ...

Na těchto stranách navíc za nějakou malou chvíli budete mít možnost i nakupovat dárky pod ART FOR SALE, ale k tomu je ještě pár krůčků potřeba ...

Dejte si do svých oblíbených: NKCSOKA.CZ

Přihlašte se k odběru FB stránky: N.K. Csóka, ať Vám nic neuteče. 

Děkuji, že čtete ... ♥♥♥♥♥

Co mi dělá radost ...

V září jsem oslavila další ze svých krásných narozenin a tehdy jsem si slíbila, že si splním další sen, o němž již uvažuji několik let. Občas některé věci trvají, ale když víte, co chcete, je jednoduché se pustit do nového projektu, ať je jakkoli nesplnitelný ...

Mým snem bylo začít se živit svým uměním, a tak jsem vykročila na strastiplnou cestu. O tomto tématu jsme již polemizovali v jednom z mých článků: Dá se uživit uměním ...

Vzdělávám se v marketingu, učím se pracovat se sociálními sítěmi, plánuji svou strategii v prodeji a především pracuji na svých uměleckých prodejních předmětech. Život mě naučil, že nic není lehké ani zadarmo, do všeho musíte dát čas a bohužel i finance. Na druhou stranu mi umělecká činnost přináší radost. Jako když dopletete svetr, došijete šaty, domalujete obraz, nebo vyhrajete nějaké utkání, doběhnete maraton ...

Radost je k nezaplacení ...

První bylo mé logo, o němž jsem uvažovala, a bylo jasné, že bude symbolizovat mou osobu a bude jako otisk na všech předmětech z mé dílny. Pro ty, kteří ještě neví, vysvětlím mé umělecké jméno, protože pak pochopíte i mé logo:

N. jako Nikoleta, což je mé jméno.

Csóka je příjmení mého otce, které je nepřechýlené do formy, kterou mám v příjmení já, a z maďarského jazyka se překládá jako Kavka.

K. jako Kavka a zkratka, pod níž jsem začala psát na gymnáziu.

Pseudonym také zachycuje tři identity, které jsou mou součástí - česká, maďarská, slovenská - uvádím je v abecedním pořadí, aby nedošlo k mýlce, že některou z nich preferuji, jak bylo vysvětleno i v článku: 

Tři jazyky tři identity aneb rozhovor se spisovatelkou N.K.Csóka ...

A tak vzniklo mé logo s kavkou s roztaženými křídly na inkoustové skvrně ...

Dalším krokem je příprava nových webových stránek a také zkouška tisku, která vyšla docela dobře, co říkáte?

Brzy si o některé mé věci můžete zasoutěžit na mých Facebookových stránkách, protože mě již čtete 5 let, tak bych vás chtěla odměnit. Kdo se ještě nepřidal, tak šup, šup ...

N.K.Csóka FB

Připravuji také kolekci notýsků s názvem NOTES WITH SOUL ...

Díky, že čtete a budu se těšit u dalšího příspěvku ...

Jak nebýt lhostejný ...

Vždy jsem věřila na něco, co je nad námi. Nemyslím ve smyslu víry; nejsem věřící, nechodím do kostela a nečekám na spasení, ale vnitřně vím, že občas něco zasahuje do našich životů, aby nás nasměřovalo na správnou cestu nebo donutilo uvažovat o věcech a situacích v životě jinak. Asi proto se účastním spousty charitativních akcí, které pomohou někomu dalšímu, kdo takové štěstí jako já neměl ...

Lidé, kteří jsou mi nejblíž, ví, že letošní rok pro mě nebyl a není vůbec snadný, od rodinných tragédií, až po dopravní nehody, teroristický útok - letos jsem si prošla prostě vším, co vás napadne. Jeden můj dobrý kamarád mi kdysi řekl, že každý máme negativní zkušenosti, nicméně objevují se postupně a většinou ojediněle. U mě je to smršť. To, co někdo prožije během 10 let, u mě se projeví během roku. Je to psychicky hodně náročné. Až jednou budu mít sílu napsat a sepsat události roku 2018, budete se hodně divit, co může jeden člověk unést, když prostě musí ...

Nechci však tento článek pojmout smutně, protože se jedná o pomoc a každá pomoc je pozitivní. Je tomu pár dní, co jsem mohla pomoci dítěti (chlapec, necelé dva roky), které mělo nějaký zvláštní záchvat. Poprvé v životě jsem volala 155, ale byla to již má třetí asistence při záchraně života. Nicméně vždy mě to vykolejí natolik, že si po "zákroku" musím dát zdravotního panáka. Obdivuji lidi, kteří jezdí se záchrankou a jsou schopni se rychle rozhodovat; u mě je první fáze jednoznačné ztuhnutí, pak se rozběhnu a dělám vše automaticky, abych nakonec po akci opět propadla ztuhnutí. Když jsem konečně uviděla sanitku, balvan ze mě spadl. Ale i teď, když o  příběhu píšu, stále pociťuji na sobě jakési břemeno, že jsem neudělala dost ...

Letos jsem se tedy zúčastnila několika charitativních akcí. První byl každoroční trh ve firmě, v níž pracuji a pak akce, kterou připravila Fakultní nemocnice v Ostravě pro postiženého Pavla a jeho rodinu. Symbolickou pětistovkou za koncert v Katedrále Božského Spasitele jsem přispěla na jeho další život. Shodou náhod tento projekt vedl doktor, který je mým známým z dětství a neviděli jsme se přes 10 let. Pokud chcete pomoci, můžete, akce stále běží, protože další benefiční koncert se bude konat v Opavě...

Více zde v příspěvku pro ČT:
Benefiční koncert pro Pavla ...

Samozřejmě přispívám na již známe kytičky proti rakovině: Český den proti rakovině. A v současné době se připravuji přispět jedním ze svých obrázků do domova seniorů v Ostravě na Kamenci. Tuto akci pořádá skupina na FB Malba a kresba s pomocí Ateliéru HAMAKA ...

Nechci, aby tento článek vyzněl v můj osobní prospěch, spíše chci poukázat, že i normální lidé mohou něčím přispět a nebýt lhostejní k lidem v nesnázích, kteří jsou kolem nás, protože nikdy nevíte, kdy budete v obdobné situaci vy. Také chci pořadatele trošku zviditelnit, aby se jim dostalo třeba větší pomoci ...

Pokud vás článek aspoň trošku inspiroval, dejte vědět, co jste v poslední době udělali nezištně pro někoho jiného, třeba i vy inspirujete mě. Díky, že čtete ...

100. příspěvek ...

Nečekala jsem, že tento blog dotáhnu do 100. příspěvku a ejhle, povedlo se. Také shodou náhod se časově přiblížil k mému datu narození, a protože si letos ke svým narozeninám naděluji nový web a nové logo, tak o to víc je co slavit ...

Nevím, jak vy, ale já mám na své narozeniny od roku 2004 určitý rituál. Vždy mám jeden celý den volno a většinou dopoledne si užívám nějaké kúry, popřípadě nakupuji něco, co nepotřebuji, ale celou dobu kolem toho chodím a říkám si, že by mi to udělalo radost, a tak prostě neodolám a jdu do toho. "Přece mám narozeniny ... a když mám ty narozeniny ...," řeknu si a je to dostatečné odůvodnění.

Prostě se rozmazluji. 

Kdy jindy než právě na narozeniny je to nejvhodnější ...

Letos mě překvapilo hned několik věcí. Třeba ráno kytice růží na dlouhém stonku a kabelka od známé značky. Nejsem člověk, který si potrpí na luxusní drahé věci, mám raději praktičnost, ale vše je jednou poprvé. Takže hlásím do světa, že jsem i já již označkovaná ...

 A Café

Každý rok také zkouším něco nového, novou restauraci, kavárnu. Letos jsem zaťukala na dveře kavárny A Café v Mariánských horách, kde jsem si kromě kokosového laté, což pro mě také byla novinka, dala ještě lívance bez marmelády, nebo nutely s maskarpone...

Servírka byla trošku zmatená, když jsem odmítla obě náplně a pouze jsem chroustala suché těsto, nicméně lívanečky byly nadýchané a cítila jsem z těsta čerstvá vajíčka. Za mě měly jedničku s hvězdičkou ...

Pak mě čekala malá procházka a nákupy v obchodním domě. Nic jsem si nepořídila, protože můj dar jsem zařizovala před několika dny a je to dovolená na místo, kde jsem ještě nebyla, takže se mám na co těšit a vy vlastně také, protože tu bude další speciál o cestování, pokud tedy vše vyjde. U mě nikdy nikdo neví ...

Možná teď pláčou lidé, kteří mají rádi příběhy paní Slepičkové, ale nebojte, na dovolené bude méně pracovního stresu, a tudíž věřím, že i více času a chuti psát. Příběhy si beru s sebou, abych mohla pokračovat v psaní ...

Je něco kolem šesté a můj den se chýlí ke konci. Strávila jsem ho nádherně i v rodinném kruhu a těším se na dobrou večeři, kterou tvořím, kde si připijeme novými krásnými ručně dělanými skleničkami, hotovým uměleckým dílem ...

Nevím, jak vy, ale několik let již děkuji všem, kteří mi kromě štěstí, lásky a peněz přejí i to zdraví, protože je jedním z největších darů, co máme ...

Takže pokud si chcete se mnou připít, tak Na zdraví, přátelé, věřím, že jsem některé z vás inspirovala a budu se těšit u dalšího příběhu za pár dní ...

Jak pochopit svět ...

I když nepatřím mezi velké příznivce dokumentů, občas se pro zpestření na nějaký přece jen podívám, a tak to bylo i s polským dokumentem 6 Kroków (přeloženo jako 6 kroků od sebe)...

Základní zápletkou je teorie, o které mi kdysi vyprávěl můj kamarád, že se všichni na světě mezi sebou známe přes několik lidí ... 

V tomto konkrétním dokumentu se jedná o 6 lidí mezi prvním a posledním člověkem. V době sociálních sítí je snadnější tuto teorii podpořit a dokázat, ale polští tvůrci vše natočili v reálném životě, prostě se přes šest lidí dostali od bodu A k B...

Filmaři si nejprve náhodně nechali vylosovat lokalitu, odkud budou vyrážet, poté stanovili stejným způsobem koncovou destinaci, v níž naleznou prvního člověka, kterého budou hledat, tedy náš bod B. Vylosují taky člověka z místa, kde jejich experiment začíná (náš bod A), a pak už se rozbíhá cesta k cíli na pozadí lidských příběhů. Tak se z Polska dostaneme až do Mexika ... 

Je zajímavé uvažovat o tom, jak jsou lidé mezi sebou propojeni a že jejich vzdálenost je bližší, než si ve skutečnosti myslíme nebo uvědomujeme.

Myslela jsem si, že lidi potkáváme z určitého důvodu, a možná, že ještě v tuto chvíli na něco takového stále věřím, ale i koncept 6 kroků mě hodně zaujal. Přes šest lidí můžu znát třeba Baracka Obamu. A proč mě napadl exprezident Ameriky? Asi právě proto, že mi kamarád tuto teorii vysvětloval  právě na něm ...

Jen mě ještě nenapadá, koho bych chtěla znát přes šest kroků. Která slavná osoba by to byla? Máte někoho takového? Právě v tuto chvíli ani nevím. Ale vím, že doporučím tento dokument. Věřím, že vám to bude šrotovat v hlavách, jako to teď šrotuje mně ...

Mějte se pěkně a brzy u dalšího příběhu ...

Jak vznikne sázka ...

Sázka přijata...

Není tajemstvím, že jsem před nedávnem začala malovat. I když jsem spíše pastelkový typ, tak jedny Vánoce tomu daly na frak a ze mě se přes noc stal umělec s plátnem a štětcem v ruce. I když za úplného nováčka se nepovažuji, protože jsem s malováním začala, když mi bylo 6. Chodila jsem také do malířské školy a vyhrála pár dětských soutěží. Dokonce si vzpomínám, že jsem z jedné ze soutěží dostala vyrozumění, že 9leté dítě toto přece nemohlo nakreslit, a proto jsem byla diskvalifikována ...

Roky plynuly a můj zájem o malování trošku ustal, až jsem se po čase vrátila k tužce a pastelkám. Opět jsem začala kreslit pro zábavu, ale vždy mě to táhlo k plátnu, jen jsem neměla odvahu s tím začít. A pak jsem dostala plátno s akrylovými barvami pod vánoční stromeček a bylo vymalováno. Neskutečné se stalo skutečným ... 

Většinou jsem malovala černé siluety na barevný podklad, protože byly jednodušší a pro mě lépe uchopitelné a měla jsem pocit, že se zlepšuji i v detailech, a pak přišel osudný den v práci, kdy mi kolega poslal obrázek a řekl: "Toto zkus namalovat."

Tím byla sázka přijata.

Se spoustou věcí jsem se skutečně trápila. Musela jsem hodně barev míchat, naučit se vrstvit barvu, trošku stínovat. Ještě to není úplně dokonalé, ale pro mě to bylo jako stoupat na nejvyšší horu světa bez kyslíkové bomby a natrénované fyzičky. Díky tomu jsem zjistila, jak moc mě malování baví a také, že jsem zase o krůček blíž ke knize s vlastními ilustracemi ...

Bohu dík za sázky a "otravné" kolegy, kteří mě hecují na mé vlastní maximum. 

Illidan World of Warcraft

Tento obrázek dostane kolega z výzvy, ale nesmutněte, zvažuji, že až se budu chtít s některými dalšími obrázky rozloučit, zatím jsem k výtvorům citově vázaná, tak je buď prodám, nebo rozdám, komu se budou líbit ... 

Díky všem, kteří mě inspirujete a hecujete, aspoň vidíte reálný výsledek ...